Jak se zrodila Mořská panna Morana

Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že jednou budu profesionální mořská panna, nejspíš bych se jen usmála a nevěřila mu.

Přesto jsem o tom snila snad od chvíle, kdy jsem poprvé viděla Malou mořskou vílu a později seriál H2O. Fascinovalo mě, jak krásné jsou a jak se pohybovaly pod vodou - lehce, elegantně a svobodně. Přála jsem si cítit alespoň zlomek toho, co jsem tehdy viděla na obrazovce.

Jenže sny bývají někdy strašně zvláštní věc.

Vyrůstala jsem v ČR, kde byl mermaiding naprosto neznámý pojem. Navíc jsem si dlouho připadala jako člověk, kterému podobné sny jednoduše nepatří. Říkala jsem si, že mořské panny existují někde daleko ve světě, ale rozhodně ne tady.

Pak přišlo období, které nebylo jednoduché. Ztráta blízkého člověka pro mne byla studenou sprchou. A právě tehdy jsme s rodinou odjeli do Chorvatska.

Tam se stalo něco, co dnes zpětně považuji za úplný začátek celé mé cesty.

Můj strýc měl velké potápěčské ploutve. Neustále jsem si je půjčovala a trávila hodiny pod vodou. Ale bylo to zábavné, jelikož na moji malinkou nožku opravdu nebyly, a tak jsem si do nich musela dávat ještě plážové botky. Zkoušela jsem kotrmelce, otočky, šipky, potápění do větší hloubky… prostě všechno, co mě napadlo. Každá minuta pod hladinou pro mne byla malým dobrodružstvím.

Táta si brzy všiml, jak moc mě to baví, a se slovy ‘‘Ty jsi úplně jako delfín.’’ mi pořídil vlastní ploutve.

Možná to tehdy byla jen drobnost.

Pro mě to ale znamenalo celý svět.

Od té chvíle jsem chtěla být ve vodě při každé příležitosti. Trénovala jsem úplně všechno, co mě napadlo, kdekoliv, kam mě s nimi pustili. Ani jsem netušila, že si tím vlastně buduju základy něčeho, co jednou bude moje profese.

Když jsem pak ke čtrnáctým narozeninám dostala svou první ploutev, měla jsem pocit, že držím v rukou poklad.

Nebyla drahá.
Nebyla dokonalá.
Nebyla silikonová.

Byla z eBaye a stála jen pár šupů.

Ale pro mě to bylo jako bych držela Svatý Grál.
Tehdy jsem si poprvé připadala alespoň o malý kousek blíž tomu dítěti, které kdysi sedělo před televizí a přálo si být jako mořské panny z pohádek. Ale tentokrát už ne jenom na mých kresbičkách.

Netušila jsem ale, že ta největší dobrodružství mě teprve čekají.
A že jednou budu stát před stovkami dětí jako Mořská panna Morana.